Menu
Obec Lipník
Lipník okres Ml. Boleslav

Historie

Smutné dny obce

12"31. říjen 1940, památný to den ! Sbohem buď, Lipníku, ty vísko milá mezi lesy, přirostlas nám k srdci svými krásami! Kéž otevře se srdce dobrých lidí, by přijalo nás ve svůj kruh a ukázalo světu, že Čech Čechu upřímný je druh!"

Tato slova byla diktována dětem do školních sešitů starým učitelem, který se společně se svými svěřenci těžce loučil s obcí, která mu přirostla k srdci.

Začalo to v březnu. Do hostince u Bašků svolali Němci veškeré obyvatelstvo Lipníka. Zde byla občanům oznámena zdrcující zpráva, že se do konce října musí celá obec vystěhovat. Na místě krásné obce měla být vubudována vojenská střelnice.

Majetky občanů byly vyplaceny podle odhadu. Před odevzdáním budov do rukou Němců se muselo vše řádně uklidit. Stěhování se neobešlo bez nářků. Trpké bylo loučení zvláště pro starší lidi, kteří zde žili od svého narození. Mnozí z nich se do Lipníka již nikdy nevrátili.

Po skončení války se do zničeného Lipníka navrátilo ze sto šedesáti rodin jen sedmdesát. Tito lidé začali budovat nový Lipník.

Květa Hašlarová, 9. A, školní rok 1964/65

Obec Lipník za války

Naše obec byla v roce 1940 vystěhována, aby mohlo být rozšířeno vojenské cvičiště. Dnes si již nedovedeme představit, jak těžce nesli obyvatelé obce zprávu o tom, že jejich obydlí mají být zničena a vesnice bude sloužit jako cvičiště pro německou armádu.

Němci vykoupili od každého občana jeho majetek za cenu, kterou určila armáda sama. Nový domov si musel každý najít sám a do stanoveného termínu Lipník opustit.

V roce 1945, hned po skončení války, začali bývalí občané Lipníka usilovat o to, aby se mohli navrátit do svých domovů. Byl zvolen národní výbor a jeho členové byli vysláni do Prahy, kde na vrcholných orgánech přednesli svou žádost o obnovu obce Lipníka.

Vláda Československé socialistické republiky rozhodla o znovuosídlení obce, a tak si již na podzim roku 1945 začali občané z trosek budovat svá obydlí. Brzy vyrostla nová, krásná obec.

Josef Vinduška, 8. B, školní rok 1974/75

Vystěhování obce Lipník

Lipník byl před válkou velmi hezkou vesnicí. Lidé tu pracovali v lese, na poli, nebo jezdili za prací do Nymburka. Ale přišel rok 1939 a do naší vlasti vtrhli Němci. Přišli i na Lipník, v počtu asi dvou set mužů. Všichni občané, kteří měli nějakou zbraň, ji museli odevzdat. Byla vyhlášena policejní hodina a v době od osmé hodiny večerní do šesté hodiny ranní nesměl nikdo vycházet. Prostor vojenského cvičiště byl přísně střežen.

V roce 1940 se však museli všichni občané vystěhovat. Bylo to velmi smutné loučení, zvláště pro ty, kteří zde žili od dětství. Někteří ze starších občanů to velmi těžce nesli a doplatili na bezcitnost Němců svým životem.

Za války bylo ve zpustošené vesnici smutno. Domy byly rozstřílené, protože sloužily Němcům jako terče pro jejich střely. I přes přísné střežení Lipníka se bývalí obyvatelé přicházeli často na svou obec podívat. Žili stále nadějí, že se do svých domovů znovu vrátí.

Skončila válka a rozstřílená vesnice hned ožila, neboť přišli sovětští vojáci. Lidé se začali domlouvat, že se na Lipník vrátí. Ale nebylo to snadné. V Praze nechtěli zpočátku o obnovení Lipníka ani slyšet, neboť domy byly rozstřílené a z některých zbyly jen trosky. Nabízeli lidem jiné vesnice v pohraničí. Lipenští však žádnou náhradu za svou rodnou obec nechtěli. A tak byl Lipník přece obnoven.

Jarmila Třasáková, Marie Řezaninová - školní rok 1964/65